Bez soucitu

16. dubna 2017 v 19:09 | Bezová dáma
Celkem dlouho jsem přemýšlela nad názvem svého blogu. Přeci jen, není to věc kterou mohu lusknutím prstů změnit - když to říkám, myslím tím neměnnou adresu, ne nadpis -, ale po přibližně hodině přemýšlení jsem se dopracovala k názoru, že by to nemělo být nic složitého. Vlastně se svět nezbortí, když si vyberu nevhodnou frázi, třeba z toho potom bude jen vtipná historka, nebo něco, co vlastně vůbec nebude dávat smysl, ale bude to jedno, protože na čem opravdu záleží je obsah. Jenže i přes všechny tyhle poetické řečičky jsem si vybrala název Bez soucitu.



Zprvu jsem si to chtěla rozmyslet a spíš vepsat místo toho aspoň trochu inteligentího sousloví něco zbytečně "vtipného" a zábavného, ale potom jsem začala přemýšlet. Možná to není zas až tak špatný nápad. Možná je to dobrý, snad i málo stupidní název mého blogu. Možná... No, vymyslela jsem spoustu důvodů proč (i když jen lehce převažovaly důvody proč ne) a mnoho zajímavých adaptací, i když hlavní a základní argument proč byla právě ta dvě slova: Bez Soucitu.


Nejsem člověk s kamenným srdcem, spíš mám empatie na rozdávání a často mi činí značné problémy, jenže co se kritiky týče, tam mě, tvrdohlavou jak berana, nezastavíte. Poskytuji kritiku jen když mě o to lidi žádají, a sama jí hodně, hodně potřebuji, třeba ke kresbám či malbám, nebo příběhům ji ráda dostávám - i přidávám. A to bez soucitu. Žádné dílo není kompletní odpad, všude se dají najít věci krásné a k obdivu, jenže většinou má práce chyby. A díky bohu za ně, chyby jsou to, co nás dělá lidmi. Baví mě vyzvedávat talenty osoby, a vypichovat nedostatky, doporučovat jak je napravit a sledovat, jak se zlepšují. Nechci tam nikdy zatahovat pocity, nemám ráda lidi, kteří nedokážou přijmout kritiku, jen potom slepě zůstávají na stejném místě a nikam se nikdy nepohnou. Nebo ten druhý extrém - ty, co vše, co stvoří, pokládají za katastrofu a nechávají ostatní litovat je. Vzmužte se! Trochu života do toho umírání! Kritika není zlo, ale city, a soucit, k tomu druhému ji nikdy nesmí zahalit. Pak se kalí a zatemňuje, ztrácí svůj původní význam, protože člověka, kterého máme rádi, nechceme zranit. Neukážeme mu jeho chyby, nenapravíme je, jenže potom se nemůže v činosti zlepšit. Kritika má být upřímná a čistá a má dotyčného posouvat vpřed, ne ho srážet dolů.


Tenhle blog nebude jenom kritika za kritikou se špetkou reakcí, ale právě ona se stala základním kamenem mého, určitého, díla. Soucit budu projevovat, a bohužel i potřebovat, ale můj úsudek by neměl zamlžit. Aspoň mi to název bude připomínat, a snad se ze něj poučíte i vy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama