Antidepresivní rybičky

5. května 2017 v 19:04 | Bezová dáma |  Bezový život
Myslím že všichni, kteří čtou tyto řádky měli chvíle, na které by nejradši zapomněli a v momentu se propadli do země. Když se ztrapnili před přáteli ve škole nebo koncertním publikem při představení, když se cítili sami, zapomenutí a nenávidění, když jednoduše nebyli ve své kůži a zmizet a nikdy se nevrátit byl jejich jediný plán.
V těch chvílích nám často pomůžou jen naše malá potěšení, koutky a zákoutí, ve kterých se cítíme bezpečně, na které vzpomínáme jako na domov a místo vzpomínek třeba z dětství. Činnosti, jež nás příjemně naplňují, vždy, když zavoní, zazní, nás jednoduše potěší a uklidní. Předměty a relikvie připomínající nám nepostradatelnou minulost s rodinnou a přáteli. A někdy, když stres překračuje limit, kdy je jej možno zvládat, nám jsou nablízku chvilky jen pro nás. Bez jiných lidí, nechtěně společnosti, obklopeni našimi antidepresivními rybičkami, tam, kde je nejpříjemnější pobývat se svými vzpomínkami.
V takových chvílích ani moc nevnímáme okolní svět, vlastně nás vůbec nezajímá. Nic nás nezajímá. Jen to, co už jsme prožili. Je krásné a uklidňující jen tak brouzdat zaprášenými složkami šťastných vzpomínek, těmi, které jsme se tak dlouho neodvážili vysunout, nebo jsme na ně v tomhle rušném a zrychleném světě ještě neměli čas. Ta nostalgie rozezní každý nerv a cit ve vašem těle, možná usnete a necháte si zdát ty nejkrásnější sny o sladkých chvílích minulosti. Někdy to trvá dlouho, občas jenom pár minut, avšak po nějakém tom čase budete znovu připraveni a svěží vyrazit zpět navzdory světu.
Já vím, že je každý má, a v horkých chvilkách na ně spoléhá jako na schlazení mysli. Jaké jsou ty vaše?
 

Stopy minulosti

17. dubna 2017 v 22:00 | Bezová dáma |  Bezový život
Ó, jak poetické. I když důvod, proč píšu tento článek, asi tak poeticky nezní. Napadl mě totiž když jsem bezcílně bloumala po blog.cz - hledala články, prozkoumávala zákoutí a mimo jiné jsem se také zkusila znovu přihlásit na několik z mých starých blogů. Skoro mě to až shodilo ze židle, když jsem si uvědomila, kolik jich vlastně bylo - od mého prvního RPG blogu, až po tento, tam naskákalo nejméně dvacet ještě nesmazaných a funkčních. Většina z nich ani neměla pořádný vzhled nebo obsah, ale některé byly, s prominutím, záviděníhodné. Až jsem se divila jak moc jsem se činila v minulosti - protože design jsem si vymakala za tři hodiny práce krásně a i články, "básně, kresby a další různorodé kategorie, všechno úhledně rozřazené a rozdělené, přehledné až běda - a potom jsem se podívala na trosku, kterou jsem dneska.

Mám o dost víc jizev a památek na určité chvíle, vzpomínek, co jsou spíš malé noční můry. Dřív jsem měla lehkost a čerstvou mysl, která mi ztěžkla o jen těch několik měsíců, mysl, které se psalo pokaždé jako poprvé, úhledně a hezky. A lidi si ty věci opravdu četli. Naplňovalo mě to radostí a znovu pohánělo vpřed - ... no a jsme zase tady. Podívejme se na mě teď, na prsty jen ztěžka padající na klávesy notebooku, oči unavené ze záře a okolního světa, svaly permanentně stažené ve strachu z chyb, protože to jsem já v přítomnosti.

Jenže mnoho dalších si žije ještě hůř než já - bez pořádného jídla, čisté vody a hygieny, a není jich zrovna málo. Ti všichni by mi mohli závidět teplo domova a možnosti světa, ve kterém žiju, tak si někdy říkám, možná bych si taky někdy mohla začít závidět a vážit si toho, co mám. Častokrát mi to zvedne náladu, i když deprese a záchvaty to nijak moc nezlepší, jsem ráda i za ten krátký moment štěstí. Dobře taky vím, že zdaleka nejsem sama v tom, co prožívám a možná někdo si pomoct sám nedokáže, stejně jako já před pár měsíci. Ten někdo může čekat zrovna na mou pomoc, i když o tom třeba ještě neví. Proto se musí pokračovat v cestě, pořád dopředu, ne zpátky, nepozastavovat se nad maličkostmi a víc žít než se hroutit. Tenhle proces trvá dlouho, a někdo ani nemá sílu jej dokončit, jelikož je častokrát náročnější, než ty stopy minulosti a bojové jizvy. Sebepoškozování a sebevraždy jsou většinou jen začátkem obrovského dramatu, bouřky, kterou jen tak někdo neuklidní. Minulost nechejme minulosti a žijme teď, protože někdy v budoucnu tohle bude minulost.

Wow, to bylo složité a nečekané, ale vyvinulo se to vcelku hezky. Na jaké myšlenky může člověk přijít při přihlašování se na staré blogy...

Bez soucitu

16. dubna 2017 v 19:09 | Bezová dáma
Celkem dlouho jsem přemýšlela nad názvem svého blogu. Přeci jen, není to věc kterou mohu lusknutím prstů změnit - když to říkám, myslím tím neměnnou adresu, ne nadpis -, ale po přibližně hodině přemýšlení jsem se dopracovala k názoru, že by to nemělo být nic složitého. Vlastně se svět nezbortí, když si vyberu nevhodnou frázi, třeba z toho potom bude jen vtipná historka, nebo něco, co vlastně vůbec nebude dávat smysl, ale bude to jedno, protože na čem opravdu záleží je obsah. Jenže i přes všechny tyhle poetické řečičky jsem si vybrala název Bez soucitu.

 


Prý jsou mýtus

13. dubna 2017 v 15:39 | Pluto |  Reakce & Názory
Taky znáte ten pocit, když jen znuděně projíždíte internet, a potom najednou narazíte na velice zajímavý článek, který na vás vyskočí, a vy si prostě nemůžete pomoci a přečtete si jeho vysoce kvalitní obsah? Přesně to se mi dnes stalo. Jen abych upřesnila, podporuji lidská práva a rozhodnutí, každý může mít svůj názor, pokud jej nevnucuje ostatním. Proto tohle je můj názor a reakce na určité "zmínky", které jsem našla.


Kdo jiný, než náš oblíbený bulvár PRIMY. Nevyhledávám tam nic, nejsem ani v nejmenším fanda, a chápu, že jen agresivní články budou lidi číst, ale takovou blbost jsem už dlouho, dlouho neviděla.
Příspěvek se týká LGBTO+ lidí, ale jeho název "4 šílené sexuální orientace, o kterých jste určitě neslyšeli!" už napovídá, že tohle bude katastrofa. Ačkoliv celkem dobře znám názvy a význam různorodých orientací, řekla jsem si, proč ne: nesuď knihu podle obalu a článek podle názvu, aspoň to zkusím. Ještě na tu malou chvíli před načtením stránky ve mně hořela naděje, která ale, bohužel, hned zhasla. Pustila jsem se do čtení: už jen nadpis, jak jsem řekla, by mohl kdekoho naštvat, ale samotný obsah namíchnul i mě, někoho, kdo se snaží neodsuzovat od pohledu.


"Homo a Hetero už dávno nestačí"

"Podívejte se s námi na několik sexuálních orientací, které se vymykají standardní hetero- či homosexualitě. Dokonce i bisexuálové se vedle těchto lidí budou cítit úplně obyčejně!"

Takový poutavý začátek mě ohromil. Haha, o b y č e j n ě, to samo o sobě spíš hovoří o neinformovanosti autora článku. Orientace není závod o zajímavost a různorodost, jak si asi hodně lidí myslí a potom z toho dělá aféru.
Každopádně. Potom následovala první ze čtyř "šíleností", které si pro nás připravili. Přesně cituji:

Demisexuál
"Zajímavá kategorie. Demisexuálům nestačí k vzrušení pouze fyzická atraktivita partnera, potřebují k němu či k ní mít i citovou vazbu. Sex na jednu noc pro ně tedy rozhodně není to pravé."

No pardón, ale pokud jste s někým ve vztahu jen a jen pro sex, tak musíte být dost ubozí. Na tomhle není nic zvláštního - cit potřebný k vzrušení je bežná věc, tedy, aspoň pro normální jedince. Hodně lidí už asi zapomnělo, že láska se zprvu vůbec nezakládá na kráse a atraktivitě, ale na pocitu, a že ne všichni obyvatelé této planety prahnou po vášni v posteli s každým druhým, jen tak pro zábavu.


"Polysexuálové jsou vlastně bisexuálové, jenže vycházejí z názoru, že existuje víc než pouze dvě pohlaví. Například mužné ženy či ženští muži. Takže nechtějí podporovat zastaralé rozdělení a přiznávají, že je přitahuje prostě víc pohlaví."

Prr prr prr, hoši. Tady to sice není tak hrozné, ale tahle "víra" ve víc pohlaví je minimálně trochu skutečná, protože nevím, kam byste přiřadili člověka, který se neidentifikuje ani jako muž a ani jako žena. A přitahuje je třeba jen určitá část z takových pohlaví, a na tom není nic divného.

"Pansexualita"
"Tak tady už končí legrace. Pokud nechápete rozdělení na bisexuály a polysexuály, tak pansexuálové vám to rozhodně neulehčí. Ti se totiž hrdě hlásí k tomu, že je přitahuje všechno. Takže pokud uznáme více než dvě pohlaví, polysexuály přitahují některá z nich a pansexuály všechna. To jsou věci!"

Jaká legrace? "To jsou věci"? Ne, blbost. Pansexuály totiž vůbec nezajímá coje někdo zač, ale kdo je. Milují duši, ne to, co je v kalhotech. Což znamená, že je nepřitahuje všechno, ale charakter člověka. A znovu se dostáváme k neinformovanosti a přehánění.

"Asexualita"
"Tohle je smůla. Asexuály nepřitahuje nikdo, ani muži, ani ženy. Ani nic jiného."

Asi ještě dokážu pochopit, že někomu přijde zvláštní mít rád jiná pohlaví, ale co je zvláštního a šíleného na tom, že asexuál nechce mít sex? Že ho to neláká? Tak aspoň není "nezodpovědný puberťák, který se vyspí se všema, jen aby byl in". Ano, sexuálně ho nikdo nepřitahuje, to ale neznamená, že bude do konce života sám. Vztah bez spaní spolu, který je založen jen na citu, není ani v nejmenším špatný anebo, jak píšou, smůla.

Samozřejmě, tahle katastrofa není jediný článek s absolutně nepodloženými informacemi a divným obsahem, našla jsem, během těch pár let aktivně strávených na internetu, například diskusi o existenci bisexuálů a dalších, kde většina lidí tvrdila, že jsou to jen psychopati, kteří se bojí přiznat si, že jsou homo a tak spí i s druhým pohlavím, nebo že to jsou teenageři co chtějí být IN. Hodně, s prominutím, sraček je na (nejenom) českých webech - narážíte na ně každý den a mě už to neskutečně vytáčí. Snad vy si den užijete lépe ~

Vítej!

13. dubna 2017 v 10:53 | Pluto
Vítej!
Snad jsi člověk, který si ze sebe dokáže vystřelit a vtipy nebere tak úplně vážně. Snad ti nevadí černý humor a sarkasmus, protože ten se tu bude vyskytovat. A snad se někdy i zasměješ nebo zamyslíš nad mými slovy. Počti si tu, v článcích, kde se snažím ventilovat vztek na místní tvrdohlavé idioty a názory na situace. Někdy mi proklouzne sprosté slovo, ale to ke mně už prostě patří - no a možná i přes to všechno se ti to tu zalíbí a, k mému potěšení, se sem vrátíš.

Kam dál